Miroslav Hudec

Senát 2008

Není čas ustálit čas?

Skoro přesně před rokem odhlasoval Evropský parlament konec každoročního dvojího střídání času. Reagoval mimo jiné na výsledky hlasování zhruba 4,5 milionu Evropanů, kteří se 84 procenty vyslovili proti přetáčení hodinek. To podle ekonomů již dávno ztratilo původní smysl, jímž byly například úspory elektrické energie.

Naopak, sílily hlasy odborníků, kteří upozorňovali na negativní důsledky změn času. Na narušení přirozených biorytmů, spánkového cyklu, poukazovaly na zvýšenou únavu, poruchy pozornosti, na rostoucí množství lidí postižených záchvaty mikrospánku v důsledku nedospání. Na to, že ve dnech kolem změny času narůstá množství dopravních nehod včetně těch nejtragičtějších.

Na problémy školních dětí, které po nástupu letního času mají večer problémy s usínáním a ráno vstávají nevyspalé, mrzuté, což vyvolává napětí v domácnostech a zbytečné konflikty. Na stížnosti učitelů, že děti jsou unavené, nepozorné, že roste počet problémů s učením i chováním, že narůstá počet klientů školských poradenských pracovišť a pacientů dětských psychiatrií.

Evropská komise byla pro zrušení letního času již v loňském roce, ale členské státy Evropské unie žádaly odklad platnosti příslušné směrnice, aby se na ni mohly připravit. Do letošního dubna by měly jednotlivé vlády sdělit své stanovisko, zda si přejí návrat k přirozenému času, nebo zda jsou pro stálou změnu, pro celoroční přesun k takzvanému času letnímu.

Moc času na ustálení času tedy již nezývá, nejnovější šíbování s ručičkami hodin hrozí už v neděli 29. března. A navíc do toho vpadla celosvětová událost, kterou nikdo nemohl předvídat, pandemie coronaviru. V tu chvíli se samozřejmě mnoho věcí, původně pokládaných za důležité, stalo druhořadou záležitostí, která může počkat. Lze tak jistě pohlížet i na problematiku konce střídání času.

Otázka je, zda je to adekvátní postoj. Zda jde opravdu o záležitost druhořadou. Pandemie jistě v prvé řadě ohrožuje zdraví a životy statisíců, možná milionů lidí na celé planetě. Máme to ohrožení potenciálně ještě zvyšovat, když víme, že přinejmenším pro část lidí je zdravotním rizikem i to střídání času?

Jaké zmatky v oblasti zdravotní, hospodářské, dopravní, společenské a v mnohých dalších pandemie způsobuje už teď, není asi nutné dlouze vysvětlovat. Zažíváme to dnes a denně na vlastní kůži. A to nevíme, jak rychle se nákazu vůbec podaří zvládnout, a jaké budou dlouhodobé důsledky. Je vhodné ty zmatky a panující nejistotu ještě zvyšovat tím, že už 29. března zase začneme šíbovat ručičkami hodinek jako za starých, ve srovnání s dneškem přese všechno relativně poklidných časů?

Není současná situace, jakou prakticky nikdo z nás nikdy v životě nezažil a na kterou se jen s krajními obtížemi adaptujeme, přímo pokynem z nebes, abychom si odpustili další zcela zbytečnou komplikaci a prostě zůstali u času, jaký je teď? Abychom jeho střídání v současné do krajnosti napjaté situaci vůbec neřešili? Abychom se případně k problému vrátili, až se situace jakž takž uklidní? Bude-li v tomto směru ještě vůbec nějaká významnější společenská objednávka.

Nový autor 20.03.2020 Vytisknout