Ochrana krajiny před masovým turismem? Zlidštění okolí měst

Nebo že je aspoň snášejí se stejným bezmocným pokrčením ramen, jakým se obvykle reaguje třeba na vytrvalým deštěm zkažený víkend. Možná s výjimkou centra Prahy či Českého Krumlova. Přehlcení lyžařských center, automobilové zácpy na přístupových komunikacích, rostoucí počet úrazů a nejrůznějších incidentů na sjezdovkách jako by dokonce většina brala tak, že to jaksi patří k věci.

Ale možná, že rostoucí nespokojenost s přehlcováním krajiny masovým turismem zatím jen bublala pod povrchem. Skupina krkonošských starostů se začátkem letošního roku ohradila proti způsobu přípravy nového stavebního zákona, který podle jejich přesvědčení nahrává developerům, s nimiž mají neblahé zkušenosti už z minulosti.  Představitelé místních samospráv se obávají další nekontrolovatelné zástavby chráněných území. Což by samozřejmě znamenalo také zvýšení návštěvnosti, která už teď je na hranicích snesitelnosti.

A nedávný výzkum Mendelovy univerzity ukázal, že turisti si na některých místech, davy dlouhodobě válcovaných, vadí dokonce už i navzájem. Navrhuje se to řešit výběrem dalších míst, kam by se davy daly přesměrovat z těch již “vybydlených“.

Letitým českým problémem je uhýbání před problémy místo jejich řešení. Jsou přecpané silnice? Kolabují? Nedá se kvůli přemnožené dopravě v obci vydržet? Pámbu chraň, abychom tu dopravu sebeméně regulovali! Postavíme novou silnici, postavíme obchvat, obchvat obchvatu, když ten původní už taky nestačí!  

Je ve městě nedýchatelno a měli bychom donutit radnici, naše volené zástupce, aby s tím něco dělali? Ale to by možná znamenalo nepříjemnosti a dalo by to spoustu práce a taky, kdo ví, kdy třeba budeme od radnice něco potřebovat. Ne ne, raději si zařídíme hypotéku na domek a odstěhujeme se za město – tedy, pokud už tam nesmrdí ten obchvat. Sami budeme jezdit hromadně smrdět zpátky do města, protože v satelitu nejsou ani pracovní místa, ani školy, ani školky, ani lékař, ani nákupní možnosti, ani zábava a podmínky k trávení volného času a často ani spojení veřejnou dopravou. Prchající před morem zavlečou ten mor i tam, kde dosud nebyl.

Okolí měst nějakých sto, dvě stě let sloužilo obyvatelům měst k denní rekreaci. Proto z nich do přírody směřovaly nově vysazené stinné aleje, proto se v jejich okolí stavěly rozhledny, upravovala místa s lavičkami, odkud byl pěkný výhled do okolí. Proto vznikaly výletní restaurace obklopené zelení, proto selské statky v okolí měst sloužily i jako levné občerstvovny, kde se za pár haléřů dal dostat kus chleba se sádlem a hrnek mléka.

Podívejme se do okolí měst dnes. Aleje často vykáceny, cestu do okolní přírody, pokud tam ještě nějaká zůstala, přehrazují jako novodobé hradby frekventované komunikace, které se tam přestěhovaly z města. V hradbách ale bývaly brány, ta komunikace by analogicky aspoň měla mít nějaký bezpečný přechod, nejlépe mimoúrovňový. Těch výmluv, proč ho neudělat! Bylo by to drahé, technicky komplikované, není to v územním plánu, policie by to zamítla, přišli jste návrhem pozdě. 

A není leckdy vyhráno ani tam, kde ten bezpečný přechod je. Za ním právě nemusí být příroda, ale třeba satelitní městečko, kde jednoho sledují podezřívavé oči od prvního domku k poslednímu  – divme se, izolovaná ghetta bohatých přitahují kriminalitu, jak teď sledujeme třeba v jihovýchodním pražském příměstí. Jeden je rád, když tam nemusí. Ono to stejně není nic moc k pokoukání. Všechny stavby často na jedno brdo, namačkané jedna na druhou jak sardinky v krabičce, leckdy za paranoidně vysokou zdí, klaustrofobik by se tu za chvíli zbláznil.

A není-li za městem sídelní satelit, jsou tam skladovací haly nebo třeba skládka odpadu.  Zbytky přírody mezi nimi živoří a zarůstají. Taky nic, co by někoho lákalo k pobytu a odpočinku.

Tak holt se z takového (ne)prostředí houfně prchá jinam. No a pak udělá svoje reklama na to či ono místo. Které se nejlépe vychválí, které je nejčastěji v televizi, na které před kamerou pějí chválu dobře vybraní respondenti – nejlépe děti, to vždycky bezpečně zabere – tam se lidi nejvíc hrnou. Anebo do míst po desítky let vyhlášených, třeba na taky už přelidněnou  Sněžku. Ale nejen tam už není k hnutí, nejen tam už si turisti překážejí, nejen tam už si lezou na nervy, nejen tam se zvolna plíží stejná degradace krajiny jako v okolí měst.

Řešení je v principu snadné, ale realizace dost obtížná. Opět zlidštit ta okolí, obklopit města zelení, obnovit kolem nich krajinu, jak jen to půjde, aby místní opět začala lákat. Nebo aspoň část z nich. Aby je to tolik nenutilo prchat jinam. Mimochodem, byl by to i velmi slušný příspěvek ke zmírnění následků klimatických změn. Jen když vezmeme v úvahu pokles té dnes už opravdu neúnosné dopravní zátěže.