Projet republiku vlakem na jednu jízdenku? To bývalo!

Nevím, jestli by bylo řešením zrovna objednávání regionálních vlaků ministerstvem dopravy, jak zvažoval teď už bývalý pan ministr Kremlík, ale je fakt, že zmatek v železniční osobní dopravě dostoupil s platností nového jízdního řádu vrcholu a že to už má nádech skandálu.

Mimochodem, ministerstvo v tom také není zcela nevinně.  Třeba na rychlíkovou linku z Kolína do Šluknova vybralo firmu Arriva. Jenže hrozilo, že její vlaky budou končit už v Novém Boru a Šluknovský výběžek že bude po létech bez rychlíkových spojů. Libereckému kraji tedy nezbylo než tuto část trasy platit z krajského rozpočtu.

Totéž ministerstvo také nějak zapomnělo, že by do smlouvy s Arrivou mělo zapracovat povinnost uznávat platné slevové doklady (např. tzv. IN karty), které si zákazníci zaplatili v dobré víře, že budou platit po celou dobu vyznačené platnosti. Vlastně uzavřeli s dopravcem obchodní smlouvu „pacta sunt servanda“ a obě smluvní strany by měly platné smlouvy ctít, protože cestujícího nezajímá, že si stát nyní pro tu či onu linku vybral jiného dopravce. Soudím, že jinak je smlouva o provozování linky uzavřena v rozporu s dobrými mravy a měla by být neplatná.

Liberecký kraj byl teď nucen udělit Arrivě pokutu přes 800 tisíc korun kvůli zpožďování jejích vlaků na konci minulého roku, ale také kvůli sníženému komfortu cestování. Zástupce společnosti KORID LK, koordinátora veřejné dopravy na Liberecku, informoval na jednání dopravního výboru o množství stížností ze strany cestující veřejnosti. Zní to jako smutná ironie, protože právě lepšími službami je odůvodňováno otevírání železnice soukromým dopravcům.

V čem má pan exministr pravdu, že je v rozporu se síťovým charakterem železnice rozporcovat ji mezi jednotlivé kraje. Leckdy pak totiž vlak končí před krajskou hranicí, ač železnice byla projektována s cílem spojovat třeba dvě velká sousední města, která ale mají smůlu, že leží každé v jiném kraji. Docházelo (a někde možná stále dochází) dokonce k takovým absurditám, že vlak nedojel ani do nejbližší přestupní stanice a končil někde na staničce v polích, protože vedení jednoho kraje se nedokázalo dohodnout s druhým, na jehož území ten přestupní bod leží. Z té opuštěné staničky se cestující mohl dostat dál leda pěšky po pražcích. Legálně vlastně ani to ne, protože chůzi po trati není nepovolaným dovolena.

Jezdím vlakem celý život a nehodlám na tom nic měnit. Jen bych se rád znovu dočkal toho, co bývalo naprostou samozřejmostí, že zase budu moci na jednu jízdenku, zakoupenou kdekoliv, dojet tím vlakem odkudkoliv kamkoliv, kam vedou koleje. Že tedy nebudu muset zjišťovat, který dopravce provozuje který spoj, abych mohl využít na roky dopředu zaplacené slevové doklady, že si dokonce nebudu muset kupovat dvě jízdenky místo jedné zpáteční.  Že se přestanou rušit výdejny jízdenek, protože vzápětí pak začasto následuje i rušení s nimi spojených čekáren.

Dokonce jejich bourání a nahrazování prefabrikovanými betonovými kostkami, či něčím jiným na ten způsob, kde je čekání na vlak stejně „komfortní“ jako čekání pod širým nebem. Za nepříznivého počasí hazardování se zdravím cestujících.

Parlament letos v lednu schválil obsáhlou novelu zákona o drahách, a ta mimo jiné ukládá dopravcům, aby si navzájem uznávali jízdní doklady, ať už si je cestující pořídil u kteréhokoliv z nich. Bohužel, ustanovení by mělo všeobecně platit až od začátku příští roku. Ještě si tedy při přestupu z vlaku na vlak leckdy užijeme své. A už vůbec nepochopím, proč  tato novela nepředcházela zavádění konkurence mezi železničními dopravci.

Do modernizace české železnice se v posledních rocích konečně začalo více investovat, třeba na výstavbu rychlostních koridorů jdou každoročně miliardy korun. Tady už vlaky pohodlně dají flek i autům na souběžné dálnici, některé drážní úseky jsou přestavovány na rychlost až 200 kilometrů za hodinu.  Železnice začíná být v osobní dopravě opět konkurence schopná a může nalákat lidi z aut zpět do vlaků, což by bylo z mnoha důvodů velmi žádoucí.

Kdyby to ovšem někomu vadilo a kdyby to chtěl sabotovat, kdyby chtěl lidi z vlaků účinně vyhánět, nemohl by to udělat lépe než vyvoláním právě takového chaosu, jaký teď v osobní dopravě na kolejích vládne. Ostatně mi to potvrdila známá, která po několika zmeškaných důležitých schůzkách, způsobených zmatky v železniční dopravě, chtíc nechtíc vytáhla zase z garáže auto.